Jezernice - FOTBAL

Dnes nejzkušenější hráč fotbalistů Sokola Jezernice –  brankař
                        Jaromír  Jaš  č.1
Tak Miro, jak ses ocitl v Jezernici a kde všude jsi ve své dlouhé
fotbalové kariéře působil ?

Dobrý den. Ocitl? Intuitivně. Intuice se později zhmotnila a Jakub Simon
s Honzou Vikou mě oslovili. Proto jsem tady. Kde jsem působil? Z Hranického
dorostu, přes divokou zastávku na Potštátě, tenkrát v 1. B třídě, jsem se ocitl
Domaželicích, kde jsem strávil pár pěkných fotbalových let a s místními legendami.
Po Domaželicích jsem prožil ne zcela vydařené dvě sezóny právě v Jezernici.
Pak krásná léta v Lipníku a po jedné sezóně v Hustopečích jsem na chvíli přerušil
kariéru. Po takzvaném životním restartu jsem šel pomoci v přípravě mužstvu Beňova,
kde trénoval můj dlouholetý spoluhráč a kamarád Milan Cagášek. V Beňově jsem
nakonec strávil asi 5 sezón a to byla doposud nejkrásnější fotbalová léta mé kariéry.

V posledních letech jsi celkem radikálně změnil přístup k životnímu
stylu a prioritám, co Tě k tomu vedlo a co Ti to přineslo ?

Co mě k tomu vedlo? Prostě jsem se jednoho dne začal probouzet. Bylo
mi jasné, že běžný materiální život nemůže být cestou ke štěstí. K dalšímu
poznání bylo zapotřebí změnit životní styl a to se mi daří doposud.

Co mi to přineslo?  Cítím se zdráv fyzicky i duševně a mám po většinu času
plno energie. Mimo toho si dokážu vysvětlit většinu situací, událostí nebo
problémů. Je to pro mě velkou životní úlevou a jsem šťastný.

Krom příkladného přístupu hráče k tréninku a zápasům se hodně
angažuješ v některých otázkách chodu a organizace klubu, proč ?

Proč? Intuicí jsem také došel k tomu, že má úloha v klubu nebude pouze
hrát a tak jsem si za tím šel. Také je pravda, že jsem slíbil pomoci pouze
na půlrok, ale když jste se mě zeptal, jestli budu pokračovat dál a já viděl,
v jaké jste jako trenér situaci, nemohl jsem říci ne. Hrát i angažovat se v
některých otázkách klubu bylo a je v mých možnostech. Věci, které mohu
pozitivně ovlivnit, nebo s nimi něco udělat prostě nenechám na pokoji,
je to součástí mého životního stylu. V tomto rozhovoru bych také rád požádal
všechny hráče a lidi kolem fotbalu v Jezernici, aby se třeba jen krátce
zamysleli nad tím, co by měl dělat v klubu fotbalový trenér a co všechno dělá
ten náš. Možná to bude impuls k zodpovědnějšímu přístupu každého z nás.

Pro Jezernici nezačala druhá sezóna v B třídě optimálně, kde vidíš
hlavní příčiny ?

Ano, nezačala optimálně, ale to se dalo čekat, je to jen důsledek přístupu
každého z nás k fotbalu všeobecně. Přístup je hlavní příčina! Víte, pokud
něco děláte, měli byste to dělat, jak nejlépe dovedete. To, že je někdo lepší
nebo horší fotbalista, to těžko změníme ale přístup a nasazení lehce. Stačí
jen chtít. Prostě na tuto otázku najde odpověď každý hráč, který má v sobě
alespoň trochu upřímnosti. Fotbal je kolektivní hra a přístup každého z nás
tvoří přístup celku a tím i výsledky týmu. Např. Předvedl se nám doma v plné
parádě rozpolcený tým Kovalovic, kterému jsme dali 11 gólů, abychom našim
fanouškům ukázali v příštím domácím zápase, že to umíme také a dostali 7
od Želatovic. Pro mě to byla ostuda ale také vzorový příklad pro ponaučení
do budoucna. Věřím, že pro ostatní také.

Jak se v Jezernici fotbalově cítíš, co spoluhráči, co tréninky a jak se Ti líbí
atmosféra na domácích zápasech ?

V Jezernici se ne jen fotbalově cítím dobře. Spoluhráči jsou skvělí fotbalisté ale
i lidé, je s nimi dobrá zábava za každé situace. Jsme takové mírumilovné
postavičky, vždyť jsme soupeřům dopřáli už 51 branek.

Tréninky jsou vždy dobře nachystané ale bohužel mnohdy ovlivňovány slabou
účastí a to nám ubírá motivaci.

Fotbal v Jezernici má dlouholetou tradici a hráče z Jezernice a blízkého okolí
spočítáme sotva na jedné ruce. Je to škoda že je nás tak málo a myslím, že je doba
k tomu aby se připojili i další rodáci a mohli bychom společně s okolními dokázat
více než 5. místo v 1. B třídě.

Atmosféra?
Jsem rodák z vedlejší vesnice, kde byli „Jezeráci“ označováni za jiný druh lidí.
Pokud jsou tedy jiní, tak určitě tím, že se umí bavit sportem a kulturou všeobecně.
To jakou dokážou vytvořit atmosféru a v jakém se dokážou sejít počtu je opravdu
výjimečné. Mám to údolíčko rád. Je to doslova ,,Hobitín“.

Co chceš vzkázat a popřát do roku 2020 spoluhráčům, funkcionářům
a fanouškům Sokola Jezernice ?

Já ten letopočet moc neřeším, stejně tak svátky, ale pokud bych měl něco
vzkázat, tak: Štěstí nehledejte zvenčí ale v sobě. Mějte se rádi a budete
zdraví.

A nakonec, žijte každý den naplno tak, jako kdyby byl váš poslední..............
Na viděnou.

Děkuji za rozhovor a těším se na další spolupráci. RD.